Adam Lacko

Rozhovor s Adamem Lackem

Česká Třebová, 25. ledna 2009

Chtěl bych dojet všechny závody a být co nejlepší.

Novou posilou v automobilovém týmu K plus K motorsport bude v letošní sezoně čtyřiadvacetiletý jezdec Adam Lacko. Talentovaný závodník pochází z Frenštátu pod Radhoštěm, trvalé bydliště má však v Monaku. "Doma jsem ve Frenštátu, ale v Monaku žiji proto, že závody se jezdí na okruzích v Itálii, Francii a Německu. A tam je to z Monaka blíž než z Čech," vysvětluje.

Jak dlouho závodíte a jak se k tomu dostal?

Závodím od devíti let, kdy jsem začal jezdit na motokárách. V patnácti letech jsem pak začal jezdit automobilové okruhové závody. V sedmnácti jsem se stal testovacím jezdcem Tatry pro Stanislava Matějovského a v osmnácti začal jezdit mistrovství Evropy s Tatrou. V roce 2004 jsem se stal druhým vicemistrem Evropy v tahačích. O rok později jsem kromě tahačů závodil i v seriálu mistrovství světa WTTC a FIA GT. V Česku se o mě říká, že jsem nejuniverzálnější jezdec. (smích)

Jak jste se dostal ke spolupráci s K plus K motorsport?

Přes Romana Seidla, s nímž jsem spolupracoval u tahačů a GT. Když Roman začal pracovat u K plus K motorsport, představil mě Karlovi Kubů a bylo to.

Co si od toho slibujete?

To nejlepší. Konečně pojedu celou sezonu GT, a to s hodně dobrým autem a top týmem. Loni se vypracoval na dobrou úroveň. Pomůže mi i to, že s dalším vozem pojedou Sharp a Wendlinger, od kterých se toho můžu hodně učit. Je to velký skok v mé kariéře. Navíc FIA GT závody jsou jedny z nejprestižnějších, když nechcete jezdit ve Formuli 1.

Co cíle letošní sezony?

Když se podívám na auto, tak to by mělo jezdit samo a vyhrávat. Záleží ale především na jezdcích. Chtěl bych dojet všechny závody do cíle na co nejlepších postech a posbírat co nejvíce bodů, ať jsme na konci sezony co možná nejlepší. Netroufám si říct, jestli budeme třetí, pátí nebo desátí, ale doufám, že to bude někde vepředu.

Kolik závodů za sezonu absolvujete?

Letos by se mělo podle kalendáře jet 9 závodů. Mrzí mě, že se tento rok nepodíváme do Brna na Masarykův okruh. Je to domácí trať a člověk ji zná přece jen nejlépe.

Máte oblíbenou trať?

Jako domácí trať mám rád Most. Ze světových okruhů každý, protože každý má nějaké specifikum.

Máte nějaký vzor? Třeba i z jiného sportovního odvětví…

Člověk se snaží být sám sebou, nemám rád, když někdo někoho kopíruje. Rád se podívám na výborného závodníka, něčemu se od něj přiučím, ale neberu to tak, že by to byl můj vzor.

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

V roce 2004 jsem skončil jako druhý vicemistr Evropy v tahačích. Ve stejný rok jsem v anketě Zlatý volant získal Cenu Jiřího Sedláře určenou pro nejlepšího jezdce roku mladšího 25 let. V motokárách jsem několikanásobný mistr České republiky i mezinárodní mistr republiky. Skončil jsem v motokárách také druhý na mistrovství Evropy ve Francii. Jinak v Česku mám nejvíce vítězství v šestihodinovém závodě. Tuším, že jich je pět ze šesti možných.

Byl někdy ve vaší závodní kariéře moment, kdy jste chtěl skončit?

Ne, možná v době, když jsem byl ještě mladší. Ale od chvíle, kdy jsem si o tom začal rozhodovat sám, tak ne. Závodění mám jako koníčka a naštěstí také jako práci.

Jaký jste řidič na silnici?

Podstatou toho, proč jsem začal závodit, bylo to, že otec nechtěl, abych se jednou zabil v autě na silnici. Takže takhle se můžu vyblbnout na okruhu (smích). Občas nechápu, jak jezdí na silnicích normální řidiči. Nejhorší je předvídat, co kdo zrovna provede.

Jak je těžké skloubit život závodníka se soukromým životem? A máte vůbec na nějaký soukromý život čas?

Přes sezonu je to těžké. Ovšem díky tomu, že jako závodník žiju od devíti let, tak to neřeším. Všechno funguje tak, jak má. Člověk je naopak nervózní, když má být dva týdny doma. To mi potom chybí cestování. Domů se sice vracím rád, ale ne na dlouho.

(mj)